Štítky: K výrobě dírkové komory budete potřebovat:
Materiál:
- jednorázový fotoaparát nebo jeho torzo
- izolepa
- plechovka
- kinofilm
- kousek plastu cca 10x20mm
Nástroje:
- špendlík (jehla)
- nůžky
- nůž/skalpel
- sekundové lepidlo
- smirkový papír
- kladívko
- tvrdá podložka
- šroubovák
- vrták
Postup výroby je opět velmi jednoduchý a zvládne jej každý mírně šikovný člověk :
- Výroba dírky – Výroba dírky probíhala stejným způsobem jako u první pinhole, tedy obrousit plech z plechovky od piva, jehlou udělat několik dírek a vybrat tu subjektivně nejmenší.
- Demontáž jednorázovky – Mírným tlakem a za použití šroubováku jako páčidla rozebrat tělo jednorázovky.
- Úprava objektivu – Po demontáži jednorázovky je nutno rozebrat objektiv, který je tvořen několika plastovými díly. Do plastových čoček je nutno vyvrtat otvory aby jimi mohlo procházet světlo beze změny. Jedná se o velmi tvrdý plast, proto pozor na zranění a na to aby neprasknul. Takto vyrobené příruby z čoček se následně využijí u dírkové komory – fixují plíšek s dírkou v patřičné poloze. Následně se musí zpětným postupem celý objektiv složit s tím rozdílem, že namísto jednoho z dílů, říkejme mu třeba clona, vložíme plíšek s vyrobenou dírkou. Rovněž jsem nevyužil závěrku.
- Úprava navíjecího mechanismu – Rozdíl mezi kinofilmem používaným v jednorázových fotoaparátech a tím používaným v klasickém foťáku je ten, že první jmenovaný má delší středovou cívku, která je navíc na okraji zoubkovaná. Je proto nutné upravit navíjecí mechanismus a to vlepením kousku pevného plastu do navíjecího kolečka. Plast pak vytváří jakousi spojku mezi navíjecím kolečkem a cívkou kinofilmu.
- Úprava ukazatele – Opět pomocí šroubováku rozebrat mechaniku ukazatele, natočit kolečko tak, aby ukazovalo počet snímků následně použitého filmu.
- Úprava těla foťáku – Úprava spočívá ve vlepení závitu pro stativ do těla jednorázovky. Plastovou matici jsem sehnal z jednoho totálně zničeného digiťáku. Jde použít i klasickou kovovou matku s withworth závitem 1/4".
- Poslední operací je vše, kromě zadního krytu, složit. Následně v temné komoře (zatemněná koupelna) navinout film, přiklopit zadní kryt a důkladně celou dírkovku oblepit izolepou. Ta zajistí jednak mechanickou pevnost a kompaktnost dírkovky a taky to, aby na kinofilm nedopadalo různými škvírami a netěsnostmi světlo a nedocházelo tak k jeho nechtěné expozici.
Tyto operace doporučuji natrénovat na nečisto (tedy bez kinofilmu) za denního světla.
Od června, kdy jsem dírkovku dokončil (v létě není čas psát blogy), jsem nafotil dva černobílé filmy a třetí už je taky pomalu u konce. Takže v dohledné době zajdu filmy vyvolat, naskenovat a pochlubím se s fotkami v galerii, pokud bude čím.
Zpět na Blog